Strašidelný príbeh 22

13. ledna 2011 v 17:53 | Ice*Princess* |  Ostatné

strach? - strašidelné príbehy

7. 7. 2007
Jednoho dne sem se rozhodla zajít si na prochádzku se psem, protože hodně chtěl. Bylo šest hodin a ikdyž v létě západ probíhá kolem té osmé déváté, ale víte určitě, že kolem prosince je to mnohem dřív.
  Pak, dkyž jsem už kráčela po tmavé a chladné cestičce s pejskem na řetízku, zmocnil se mě strach a panika. Oblaka překryly i to poslední světlo, které mě utěšovalo. Hřiště, kde kdysi i kolem takové hodiny řvali malé děti, které se prali o místo na hombálkách, teď spustlo a jediný jeho návštěvníci byli papírky, které poletovali sem a tam. Pak už jsem se utěšit nemohla nijak. Prostě to nešlo. Rozhlédla sem se kolem, protože jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. Ale nikdo nikde, až najednou jsem natrafila na vysokej keř...nic tam nebylo, ale na malinkou vteřinku se mi zazdalo, že tam někdo je a právě ten NĚKDO mě sleduje. Rozhlídla jsem se jiným směrem a rychle potočila hlavou zpátky k bodu, který se mi zdál být podezřivý, nic v keři, nikdo, ale pak.....kdo tam šel? NĚKDO? NĚCO? Tedy vlastně jenom stín, který se pořád vzdaloval a čím dále tím více vypadal strašidelní. Pak jsem se snažila upokojit, že to nic nebylo, tak jsem se rozhodla pokračovat v procházce. Pak múj pejsek začal štěkat. Víte, že se říká, že psi štěkaj, když je v jejich blízkosti někdo cizí, ale taky........taky když je tam DUCH. Podívala jsem se tam, kde pejsek, ale nic. Pak jsem pocítila jak mě někdo chytil za ruku a jemně jí stlačil. Klidně to mohl být jenom pocit, který někdy máme, třeba jako štěklení ikdyž nás nikdo nelechtá. Pak jsem se prolekla a začala utíkat. Potkla jsem se. To je konec myslela jsem si. Určitě mě dohoní, ale KDO je to? Cítila jsem jak se někdo blíží. Otočila jsem se a nebyl tam nikdo. Vzala jsem rychle řetízek, zvedla se a utíkala, jak rychle se dalo.
   Tahle příhoda mě až doteď děsí a už nikdy v životě bych to nechtěla zažít. Někdy nemúžu spát a vidím se jako malá holka na tom hřišti, když jsem byla ven s pejskem. Jsou tomu už tři roky, ale stejně se bojím, jako malá 
Lucka Chedlanová
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama